Jsem s manželem 14let. Vždycky jsem byla ve vztahu ta aktivnější a on ten pohodlnější. Vychovali jsme spolu mé děti, je jim dobrým nevlastním taťkou.Je to laskavý a hodný člověk. Mě je 40 let, jemu 55let. Zvládli jsme toho spolu hodně, ať to to hezké, tak i ty těžké chvíle.Bohužel už 7 let o mě nemá, jako o ženu, vůbec zájem. Hodněkrát, jsme spolu o tom mluvili, řekne mi na to,že už se mu prostě nechce. Ale že mě stále má rád a nedovede si představit, beze mě být. Jenže na sobě pociťuji, že ztrácím sebevědomí, ženskost a že mě to trápí. Je to pro mě frustrující od 35 let žít v celibátu.
A nejde jen o sex, jako takový, ale i o ten zájem, dotyk, pohlazení. Nevím co dělat.Asi bych měla odejít, ale pořád si říkám, že nechci zahodit všechny ty roky, kdy jsme spolu byli a je mi to líto. Vždycky si říkám, že kdyby se to všechno změnilo, bylo by to prostě super a já bych za to byla šťastná. Jenže žádná změna se nekoná. A já jsem z toho opravdu nešťastná. Jak už jsem psala výš, necítím se dobře a svým způsobem občas mám deprese. Přála bych si, aby to všechno bylo jako dříve a abychom si zase rozuměli. Nic víc si nepřeju.
No jo, jenže bez sexu a pohlazení člověk stejně nevydrží nějakou extra dlouhou dobu. Už jsem si dokonce říkala, že bych si i našla milence, ale zase nechci podvádět manžela. Potom bych měla výčitky svědomí. Občas už si říkám, že je to strašně složité a že budu rezignovat. Strašně mi to ubližuje, že manžel to prostě nebere vážně ani trochu, mě prostě sex chybí a už to nedokážu asi tak potlačit, jak tomu bylo celé ty roky. Je to prostě už takové divné. Už nevím, co si o tom mám myslet, ale nějakým způsobem zatím přežívám. Jen nevím, co by se stalo, kdybych našla někoho, kdo o mě bude stát a bude tam nějaká jiskra a přitažlivost, jestli bych se tomu chtíči dokázala ubránit, nebo ne.