Cestování není nic neobvyklého. Cestuje možná úplně každý z nás. Aspoň někdy. A proto, aby se mohlo cestovat, je třeba mít možnosti a důvody. Možnosti kvůli tomu, že bez těch by se nikdo nikam nedostal. A důvody proto, že by se jinak nikdo k cestování nepřinutil.
A tak je cestování pro lidi normální, protože možností je spousta a důvodů asi ještě mnohem víc. Nebudeme tu rozpitvávat, co nás někdy vyžene na cesty. A kam se dá cestovat? To je vlastně skoro jedno. I když řekneme blízké nebo vzdálené místo, i když plácneme nějakou exotickou zem, většinou tam můžeme jet. Nebo letět nebo plavat. Ale musíme si dobře vybrat. Někde je přece dobře, ale někde to pro naše lidi taky není. Když začneme písmenem A, může být Čechům dobře v Americe, ale není pro ně Afghánistán, a stejně to pokračuje i u dalších písmen v abecedě.
Cestování je tedy o tom, aby se vybralo místo, kam člověk chce nebo musí jet. A určitě by tam nikdo neměl jet nepřipravený. Štěstí přece přeji připraveným. A ten, kdo ví, co ho tam čeká, má vždycky výhodu. Někdy potřebujeme pro cestování cestovní pas a jindy nám stačí i jen občanský průkaz. A takový doklad musíme mít určitě v pořádku. Jinak nás někam vůbec nepustí, a když se tam přesto dostaneme, zavání to možnými potížemi.
Pak potřebujeme peníze. Většinou ne naše koruny, které se nedají v cizině pomalu nikde vyměnit a ani se tam korunami České republiky neplatí. A tak si měníme svoje peníze na dolary nebo eura nebo jinou vhodnou měnu, se kterou uspějeme. Nebo si bereme kreditku, která může přijít vhod. Ale zase jenom tam, kde se s ní dá platit. A to taky není všude. A pak se taky někdy musíme nechat očkovat nebo vyšetřit. Nebo si pořídit vízum. Nebo aspoň na internetu vyplnit příjezdový formulář. Musíme vědět, co smíme do cílové země dovážet a co z ní vyvážet, i jak se tam správně chovat. Jenom pak je cestování v pohodě.